Půda v přírodní zahradě

Půda je komplexní ekosystém. Kdo porozumí jejím základním mechanismům, tomu se zahrada odvděčí zdravými rostlinami.

Jako půda se označuje nejvrchnější kyprá a oživená vrstva zemské kůry. Dobrá půda by měla obsahovat tyto stavební kameny:

Minerální součásti
Anorganické látky různé velikosti, od skály přes štěrk až po písek, hlínu a jílové minerály.

Odumřelé organické látky
Různou měrou rozložená drť, humus, odumřelé půdní organismy.

Půdní vzduch a půdní voda
Půdní organismy a kořeny rostlin potřebují kyslík, vlhkost a ve vodě rozpuštěné živiny.

Půdní druhy

Jílovité půdy

• většinou bohaté živinami

• dobrá vodní kapacita

• voda je kvůli vysokému podílu jemných pórů hůře dostupná pro rostliny

• pomalu se zahřívají ("studené, těžké půdy")

• nízký obsah vzduchu

• obtížně obdělavatelné

Písčité půdy

• většinou chudé živinami

• vysoký podíl hrubých pórů, proto bývají dobře provzdušněné a rychle se zahřívají

• nízká vodní kapacita

• dobře prorůstají kořeny

• snadno obdělavatelné

Hlinité půdy

• pro zahradnické využití nejvhodnější

• složky písku, jemného písku a jílu jsou zastoupeny téměř stejným dílem

• vyvážený poměr hrubých a jemných pórů

• střední obsah vzduchu

• střední vodní kapacita

• vyvážený režim živin

• dobře obdělavatelné

Zpracování půdy – šetrně a efektivně

Zpracováním půdy se zahradní půda připraví k výsadbě nebo výsevu. Mělo by se provádět opatrně a co nejšetrněji pro půdní život a strukturu půdy.

V zásadě platí, že půda nesmí být při zpracování příliš mokrá. V opačném případě může dojít k závažnému poškození půdní struktury.

Proto je nezbytné provést předem tzv. zkoušku prsty:
Při rozmáčknutí půdního drobtu velikosti hrášku z hloubky asi 10 cm by se drobet měl rozpadnout na mnoho malých kousíčků. Pokud se přitom půda rozmázne, je na zpracování příliš vlhká!

Záhony není třeba každý rok automaticky zrýt. Při rytí se často spodní, méně oživená vrstva půdy dostane na povrch, zatímco vrchní vrstva je zaklopena nejhlouběji. Právě tato vrstva obsahuje zvláště půdní organismy vyžadující kyslík, které se nyní dostanou do hlubších a na kyslík chudších půdních vrstev. Půdní organismy pak potřebují nějakou dobu na to, aby se znovu plně uspořádaly podle svých nároků na kyslík.

Rozhozený kompost nezarývat příliš hluboko! Kvůli nedostatku kyslíku se organický materiál nemůže rozložit a zahnívá. Produkty metabolismu, které přitom vznikají, mohou mít dokonce negativní vliv na růst rostlin.

Raději jen kypřit rycími vidlemi než rýt rýčem. Kompost nebo jiné organické látky zapravujeme jen mělce, pro další mineralizaci totiž potřebují kyslík.

Rotavátorování představuje intenzivní promísení půdních vrstev. Nože rotavátoru mohou poškodit půdní strukturu (půdní drobty). Pod prokypřenou vrstvou se při každoročním opakování může vytvořit utužený půdní horizont nepropustný pro vodu a kořeny.

Dobrým obdobím pro kypření půdy je časné jaro. Na podzim vede obvykle k nežádoucí mineralizaci a vyplavování živin – otevřená půda je navíc bez jakékoli ochrany vystavena povětrnosti a erozi.

Vhodnou alternativou je ozelenění půdy na zimu. Rostlinná pokrývka poutá živiny a chrání strukturu půdy a půdní život.

Jedinou výjimku pro hluboké kypření a obracení půdy představují půdy těžké, jílovité. Ty většinou vyžadují zrytí, protože jen tak lze dosáhnout dostatečného prokypření a provzdušnění. Při provedení této práce na podzim pomůže při prokypření jílovité půdy zimní mráz (mrazové gare).

Půdní život – živoucí rozmanitost v podzemí

Půda patří k druhově nejrozmanitějším biotopům. V troše zeminy z horní vrstvy půdy o velikosti naší pěsti se skrývá více jedinců, než kolik žije lidí na celé zeměkouli.

Ochrana půdního života je prvním a základním přikázáním zahradníka! V zásadě se rozlišuje mezi půdní flórou (rostlinné organismy) a půdní faunou (půdní živočichové).

Půdní flóra

• Bakterie – druhově nejbohatší skupina, odbourávají organické látky a zpřístupňují tak rostlinám živiny v těchto látkách obsažené.

• Aktinomycety – bakterie podobající se houbám, které rozkládají organický materiál. Propůjčují půdě její typickou zemitou vůni.

• Houby – svým myceliem protkávají půdu a podstatně přispívají k rozkladu organické drti. Zvláštní druhy tvoří symbiózu s rostlinnými kořeny, z níž profituje jak houba, tak rostlina (mykorhiza).

• Řasy – podílejí se na rozkladu organických látek.

Půdní fauna

• Plži, krtek, hlodavci – tato skupina největších obyvatel půdy se živí zčásti rostlinnou a zčásti živočišnou potravou. Krtek patří mezi hmyzožravce. Sežere velké množství škodlivého hmyzu a jeho larev a nepohrdne ani mláďaty hryzce.

• Žížaly – jsou zvláště užitečnými obyvateli půdy: půdu mísí a kypří (lepší provzdušnění a prostupnost pro kořeny), vnášejí do půdy organické látky. V trávicím traktu žížal se minerální látky (jíl) a humus spojují a vzniká humusojílový komplex. Ten je stabilním základem pro tvorbu drobtovité půdní struktury. Ve výměšcích žížal se nacházejí živiny ve formě vysoce přístupné pro rostliny.

• Stínky, roztoči, chvostoskoci, larvy hmyzu, mravenci – živí se částečkami odumřelé organické hmoty a za potravu jim slouží jak rostlinné, tak živočišné zbytky.

• Mikroskopičtí živočichové (měňavky, bičíkovci, nálevníci, želvušky, háďátka a štětinatci) – tyto živočichy lze vzhledem k jejich nepatrné velikosti pozorovat jen pod drobnohledem. Jak co do počtu druhů, tak i co do počtu jedinců však představují největší skupinu.

Ochrana půdy – klíč k úspěchu

Ochrana půdy je zvláště důležitá k zachování půdního života a struktury půdy jako funkčního organismu.
K ochraně půdy patří všechna opatření, která slouží k udržení nebo zvýšení půdní úrodnosti, například:

• rychlé a účelné zakrytí půdy

• šetrné zpracování půdy ve správnou dobu

• udržování příznivého pH půdy

• dostatečné a pravidelné dodávání humusu

• správné zalévání

• doplňování živin prostřednictvím odborně prováděného hnojení šetrného vůči životnímu prostředí

• pěstování meziplodin

• dodržování správného osevního postupu

• využívání smíšené kultury jako pěstebního systému

Od mrtvé horniny k živoucí půdě

Půda není mrtvá hmota, nýbrž neustále se proměňující organismus. Aby člověk dokázal zachovat výkonnost tohoto živého systému, měl by znát jeho koloběhy a rozumět jim.

Vznik půdy
Půda se neobjeví zčista jasna, ale musí se nejprve vytvořit. Z horniny vzniká během doby zvětráváním a chemickým rozpouštěním stále jemnější minerální substrát. Po osídlení pionýrskými rostlinami a půdními organismy začíná tvorba humusu a vytváření půdní struktury.

Organismus půda
Půda je živý systém. Navzájem jemně sladěné koloběhy látek vytvářejí dynamickou rovnováhu. Veškeré zpracování půdy a všechna kultivační opatření by měla být zaměřena na zachování nebo zlepšení výkonnosti tohoto citlivého systému.

Takto bude půda živý a zdravý organismus:

• dostatečné a průběžné dodávání humusu

• šetrné zpracování půdy

• udržování vhodného pH (kyselost půdy)

• dostatečné a správné zásobování vodou

• zastínění půdy

• doplňování živin hnojením