Struktury v přírodní zahradě

Každá zahrada odráží individuální potřeby a záliby svých majitelů.

Většinu přírodních strukturních prvků můžeme přizpůsobit konkrétním individuálním přáním a vytvořit tak nezaměnitelný, osobní zahradní ráj. Ať jde o zahradu velkou či maličkou, ať je to stinná severní strana nebo plně osvícený jižní záhon – pro každý druh zahrady lze najít správnou kombinaci rostlin. Každá zahrada tak s trochou tvořivosti, fantazie a zvídavosti může získat pestrou, přírodní a rozmanitou podobu.
Jakkoli bude definitivní podoba zahrady rozdílná, následující společné prvky by přírodní zahrada měla vždy vykazovat:

Útulný vzhled, který zve k trávení volného času na zahradě.
Zajímavé členění s kouzelnými zákoutími.
Pestrou a proměnlivou inscenaci živé přírody.
Vhodná útočiště pro původní druhy zvířat a rostlin.

Suchá kamenná zídka

Suché kamenné zídky se skládají z navrstveného přírodního kamene. Používají se ke stabilizaci svahů, ke členění zahradních prostor nebo jako lavička. Stability suché kamenné zídky se dociluje pomocí tření na sobě ležících kamenů. Čím jsou spáry menší, tím trvanlivější je zídka. Kameny nikdy neslepujte zeminou; déšť časem zeminu vymyje a hrozí tak rozpad zídky.

Tvar

Dole je zídka širší než nahoře, nakloněná ke svahu o 10 až 20 stupňů. Hloubka zídky v základně musí představovat alespoň třetinu konečné výšky. Zídky s výškou nad 120 cm je třeba stabilizovat betonovými základy.

Kameny

Pokud nejsou všechny kameny dostatečně hluboké, musíme do zídky zabudovat dostatek "kotevních" kamenů majících plnou hloubku!

Odvodnění

Pod zídku a za ni nasypeme štěrk, abychom zabránili poškození mrazem.

Osázení rostlinami

Časem se vhodné rostliny objeví samy od sebe, k urychlení obrůstání zídky můžeme do dutin nebo na korunu zídky vysadit netřesk, zvěšinec, rozchodník nebo mateřídoušku.

Ploty

Ploty vytvářejí hranici vůči okolí a umožňují dětem bezpečnou hru vedle dopravních ploch. Zvou však také na slovíčko se sousedem u zahradního plotu.

Půvabně působí například plaňkové ploty z původních druhů dřeva, které existují v nejrůznějších variantách. Dobrou ochranu před pohledy cizích lidí zajistí jednoduchý prkenný plot nebo živý plot spletený z vrb.

Ideální výška

asi 120 cm k veřejným prostorům, místo neprůhledného živého plotu můžeme vysadit i kvetoucí trvalky nebo slunečnici roční.

Upevnění v zemi

Dřevěné sloupky, které jsou zapuštěné přímo do země, nejprve opálíme a jámy vysypeme vápencovým štěrkem, který upěchujeme. Kovové stojky můžeme do země zarazit nebo zapustit do bodových základů z betonu. Dbejte na to, aby se dřevěné části plotu nacházely alespoň 10 cm nad zemí.

Konstruktivní ochrana dřeva místo chemických mořidel

Modřín a akát jsou vhodné pro venkovní prostor, jádrové dřevo je trvanlivější než dřevo bělové. Zabraňte hromadění vody v doteku se dřevem pomocí ohraničených povrchů a vytvořením okapových hran.

Cestičky a zákoutí

Podoba cestiček má velký vliv na celkový vzhled a dojem ze zahrady. Cestičky spojují zahradní prostory, ohraničují záhony a starají se o optické dělení ploch.

Často používané cestičky zpevníme vrstvou štěrku nebo do písku pokládanou dlažbou z kamene, příp. terakotovou dlažbou (pod ni dáme štěrkovou protimrazovou vrstvu, min. 18 cm). Málo používané pěšinky si samy od sebe vytvoří porost odolný proti sešlapávání. K takovým rostlinám patří jitrocel větší, lipnice roční a rdesno ptačí. Zdůraznění těchto pěšin nášlapnými kameny je možné, stejně tak ale můžeme cestičky vysekat sekačkou v louce.

Ideální šířka pro přístup k domu je asi 120 cm (aby vedle sebe mohly jít 2 osoby), u pěšin z nášlapných kamenů a cestičky v trávě stačí 40–80 cm. Od zdí a živých plotů by měla být dodržena vzdálenost alespoň 30 cm.

Spád alespoň 3 % na stranu, aby mohla odtékat dešťová voda.

Cestičky, po nichž se příliš nechodí, můžeme jednoduše udržovat pomocí travní sekačky.

Vedle cestiček člení zahradu na různé zóny a prostory tzv. zákoutí. Umožňují její využívání i za špatného počasí a nepříznivých půdních poměrů.

Zákoutí v přírodní zahradě by měla být pokud možno nezakrytá asfaltem nebo betonem. Každé zpevněné místo, i když se na něm může voda vsakovat, vyžaduje povrchové odvodnění pomocí spádu. Terasy by se měly odvodňovat zásadně směrem od domu, cesty naproti tomu pokud možno napříč. Platí přitom zásada: drsné povrchy jako štěrk nebo dlažba vyžadují minimální spád 3 %.

Při plánování zákoutí určete, kam bude svedena povrchová voda, abyste hned od začátku zabránili výskytu stojící vody.

Zvýšený záhon - naberte výšku

Díky správně vytvořenému vysokému záhonu budou v pohodě vaše zahradní rostliny i vaše záda.
V přírodních zahradách je vysoký záhon velmi rozšířený. Zvláštní struktura z různých vrstev rozložitelného materiálu navíc způsobuje vyrovnané teplejší mikroklima a lepší nabídku živin pro rostliny ve srovnání s nízkým záhonem. Obnova vysokého záhonu je nutná teprve asi za 6 let. Sedající půda se na jaře doplní zahradní zeminou nebo kompostem. Pokud je to možné, vytvoříme vysoký záhon v severojižním směru, abychom zajistili optimální využití slunečního světla.

Stavební materiál – Dřevěné ostění z neošetřeného dřeva (např. z trvanlivého modřínového dřeva o průměru asi 8 cm). Dřevěný rám na ochranu před vyplavováním půdy a vyschnutím/odparem vyložíme zevnitř fólií.

Vyměření – délka: libovolná; šířka: 1,20 m až max. 1,50 m; výška: asi 70 až max. 80 cm v závislosti na tělesné výšce

Návod ke stavbě – Vykopat jámu hlubokou 20 až 30 cm a náležitě širokou. Zároveň můžeme začít se zarámováním vysokého záhonu. V případě nebezpečí výskytu hryzců vyložíme dno hustým drátěným pletivem. Vnitřní jádro vytvoříme z větví a větviček, abychom zajistili dobré provzdušnění půdy a přeměnu navrstveného materiálu. Dobře se osvědčila směs z hrubě nadrceného materiálu a celých větví. Na to můžeme položit obrácený travní drn. Poté přidáme asi 25 cm vysokou vrstvu listí, kterou pokryjeme 20 cm vrstvou hrubého kompostu. Závěr tvoří 20 cm vrstva jemného kompostu a zahradní zeminy.

Osázení a smíšená kultura – V prvních 2 letech pěstovat jen zeleniny 1. trati, tedy velmi náročné na živiny (rajčata, zelí, pór, okurky, cukíny). Teprve od 3. roku vysazovat i rostliny 2. trati (špenát a salát)
Pěstování ve smíšené kultuře podporuje rostlinný růst a chrání rostliny před silným napadením škůdci. Dobrých výsledků docílíme např. kombinací rajčata/petržel, mrkev/cibule nebo též salát/ředkvička/kerblík.

Zelená střecha

Ve městě může být zelená střecha splněním snu o vlastní zahradě, na venkově dává možnost další zelené plochy, většinou jako doplněk vlastní zahrady nacházející se "při zemi".

Zelené střechy se podle struktury a výběru rostlin dělí na:

Extenzivní zelené střechy jsou většinou ekologické kompenzační plochy za zastavěnou přírodu a zjednodušeně je lze charakterizovat jako chudé louky na střeše. Na extenzivní zelené střechy se vstupuje jen za účelem údržby.
V bytové výstavbě je čím dál více uznávána hodnota intenzivně ozeleněných střech. Nabídka tak sahá od vlastní nájemní zeleninové zahrady až po velkou společnou střešní zahradu s pergolou, grilem a trávníkem k ležení.

V hustě zastavěném městském prostoru může ozelenění rovných střech přinést zlepšení mikroklimatu a prospět řadou dalších příznivých účinků.

Mikroklima – Zelené střechy zlepšují nejen kvalitu vašeho života, ale i mikroklima ve vašem okolí. Odparem vody zvyšují vzdušnou vlhkost, zároveň tím ochlazují, zachytávají prach a snižují hlučnost.

Ochrana izolací – Ozelenění chrání izolace střechy před škodlivými UV paprsky, kroupami a extrémními teplotami a zvyšuje tím jejich životnost.

Odpařování a zadržování vody – Rostlinná pokrývka na zelených střechách dokáže odpařit velká množství srážkové vody, která by se jinak musela odvádět nákladnými vodohospodářskými opatřeními. Dešťová voda se zachycuje v substrátu a jen přebytečná voda se s časovým zpožděním dostává do kanalizace. V pokusných sériích se prokázalo, že podle klimatu tak může být zachyceno 40 až 90 procent ročních srážek.

Náhradní plochy – Zelené střechy snižují velkou ztrátu zemědělské půdy, k níž dochází v důsledku výstavby bytů, dopravních a průmyslových staveb.

Zahradní nábytek

Pohodlná lehátka a křesílka, k posezení zvoucí sedací soupravy a lavičky udělají ze zahrady a balkonu dokonalé místo k relaxaci.

Zahradní nábytek je vystaven extrémním povětrnostním vlivům, proto je výběr materiálu důležitý pro dlouhodobě příjemné a pohodlné posezení a poležení. Vybírejte si pro odpočinek na zahradě nábytek z regionální, tuzemské dřevovýroby. Nedoporučujeme nábytek z nepříliš trvanlivé umělé hmoty zatěžující životní prostředí. Vyhýbat byste se měli i zahradnímu nábytku z tropického dřeva, které má za sebou daleký transport a které bývá ošetřené neekologickými laky.

Odolné evropské druhy dřeva nemusíte ošetřovat chemickými mořidly. K těmto druhům patří např. akát, modřín, dub nebo kaštanovník. Zahradní nábytek z těchto druhů dřeva je zárukou dlouhé životnosti – ať už neošetřený nebo natřený ekologickými nátěry. Uložení nábytku na zimu v suchu rovněž přispívá k jeho delší životnosti. Použitím zahradního nábytku z tuzemského dřeva navíc přispějete k zachování pracovních míst v regionu a budete mít záruku krátkého transportu.

Dbejte na ochrannou známku. Pokud nechcete oželet dovozové druhy dřeva, měli byste si vybírat zahradní nábytek s ochrannou známkou FSC (Forest Stewardship Council). Tato mezinárodní známka zaručuje použití dřeva získaného z ekologicky a sociálně šetrného lesního hospodářství. To znamená, že zůstává zachována druhová rozmanitost lesa a zlepšují se sociální standardy místního obyvatelstva.