Netkaná textilie, mulčovací folie aneb černý hadr v zahradě

Milí příznivci přírodního zahradničení. Protože jsem se při nedávné certifikaci jedné soukromé zahrady

setkala s tím, že majitel zahrady vůbec netušil, že by se na přírodní zahradě neměla používat mulčovací černá textilie, rozhodla jsme se využít rad a názorů zkušených zahradních architektů a zahradníků a sepsat tento článek.

Reklama v obchodě i v televizních zahradnických pořadech hlásá: “Mulčovací textilie je vynikajícím pomocníkem pro boj s plevelem. Ideální použití textilie je umístění pod mulčovací kůru. Tím tato textilie zabraňuje prorůstání širokého spektra plevelů”.

Ale co se ve skutečnosti děje s rostlinami a s půdou na zahradě při použití textilie?

Co je to půda a jak vzniká?

Musíme se nejprve podívat na půdu jako na živý ekosystém. Půda vznikala miliony let pomocí půdotvorných procesů. Zjednodušeně řečeno z kamene (matečné horniny) pomocí zvětrávání (působením vody, slunce, větru a mrazu) vzniká nejprve substrát. Postupným působením živých i odumřelých organismů (bakterií, hub, rostlin a živočichů) dochází k jeho obohacování o humus a vzniká půda. Půdní bezobratlí jako třeba žížaly, stonožky, mnohonožky, ale i brouci a další živočichové svým aktivním způsobem života dodávají půdě strukturu – vytvářejí “chodbičky”, ve kterých se pak drží vzduch a může se sem vsakovat voda. Tím vším získává půda svoji úrodnost – tedy živiny dobře přístupné pro rostliny.

Čím mulčuje příroda?

Zahradní architektka Ing. Petra Löffelmannová vysvětluje: “Veškerý organický materiál, spadlý na povrch půdy (listí, květy, plody) se díky půdním organismům mění na humus. Především žížaly zatahují pod zem organický materiál, tím půdu kypří a z jejich exkrementů vzniká humus. Humus váže v půdě vodu, podílí se na struktuře půdy. Vrstva listí přirozeně mulčuje povrch, brání před vysycháním, v zimě před vymrzáním”. Proto doporučujeme v přírodních zahradách nehrabat listí na podzim, ale případný nutný úklid zbytků, které se nerozložily přes zimu provést až na jaře.

Co se stane pod textilií?

“Pokud zakryjete půdu textilií a vrstvou mulče, oddělíte půdu od přístupu vzduchu, vody a přirozeného zdroje organické hmoty. Mulčovací kůra se rozpadá, prach z ní ucpává póry textilie. Ta se stává nepropustnou. Pokud voda proprší vrstvou mulče, stéká po textilii, nezasakuje se. Půdní organismy umírají pro nedostatek vzduchu, vody a zdroje potravy. V půdě chybí organický podíl, mění se její struktura, půda se stává mrtvou, neúrodnou”, říká zahradní architektka Ing. Petra Löffelmannová. Postupně dojde k utužení půdy, žížaly a další tvorové už nemají kam “cestovat” a půdu pod textilií záhy opouštějí. Z té se pak stává mrtvá ztvrdlá hmota bez humusu, ve které se rostlinám těžko koření. To se samozřejmě brzy projeví na jejich zdravotním stavu.

Trvalkové výsadby a keře v mulčovací textilii

Zahradní architektka Ing. Petra Löffelmannová říká: “Podstatou trvalek je vytvořit souvislý půdní pokryv. Trvalky se rozrůstají oddenky, do prostoru či přirůstají v trsu. Strategie je se rozrůst do plochy, obsadit prostor, ustát si konkurenci. No a “černý hadr” jí v tom brání. Samotná půda obsahuje minimální podíl vzdušných pórů, vrstva mulče s hadrem tvoří těžko propustnou vrstvu pro vzduch. Mulč brání výparu přebytečné vody po srážkách. Trvalka zasazená do těžké půdy pod textilii, navíc namulčovaná vrstvou 5 až 10 cm kačírku či kůrového mulče, se nemá kam rozrůstat. Pod geotextilií mají kořeny trvalky zcela extrémní podmínky, doslova odumírají původní kořeny, či bloudí oddenky a hledají díru a světlo. Začnou se vytvářet náhradní – adventivní kořeny v rozkládajícím se mulči či kačírku. Rostlina živoří, trpí nedostatkem vláhy a živin. Vzhledem k mělkému kořenovému systému v mulči je náchylná k suchu a vymrzání. U keřů je to obdobné, i když důsledky nejsou tak fatální jako u trvalek. Někdy dojde doslova k zaškrcení kořenového krčku”.

Další argumenty proti mulčovací textilii

Zahradní architekt Ing. Pavel Chlouba upozorňuje na fakt, že slibovaná hlavní přednost folií a textilií, tedy že by měly zabraňovat růstu plevelů, stejně nefunguje. Plevel si s nimi obvykle poradí, jak je patrno z přiložené fotografie. Textilie totiž brání odnožování a zapojení trvalek v souvislý porost, ve kterém už by plevel neměl přirozeně šanci. Rozkládající se kůrový mulč naopak vytváří velmi úrodnou vrstvu, ve které vzklíčí každé semeno plevelů i náletových dřevin. Zahradní architekt Ing. Ondřej Fous také připomíná, že textilie jsou ropné produkty a tedy bychom je z hlediska trvalé udržitelnosti neměli v přírodních zahradách používat.

Co tedy s tím?

V trvalkových nebo keřových výsadbách postupujeme tak, že plochu před výsadbou řádně mechanicky odplevelíme a to minimálně ve dvou fázích – s časovým odstupem cca 14 dnů. Rostliny se pak nasázejí do hustšího sponu a v prvních letech, než dojde k plnému zapojení porostu, se jako výplň použijí podrostové rostliny. Zahradní architektka Ing. Petra Löffelmannová doporučuje využít i v přírodě se vyskytující zběhovec, barvínek, jahodník, plicník a podobně nebo do mezer mezi trvalkami vyset letničky a dvouletky.

Ve výsadbách keřů je dobré použít k přímému mulčování vyšší vrstvu slámy, slamnatého hnoje nebo štěpky z listnáčů. Podpoří se tím půdní život a kvalita zahradní půdy a keře budou mít dostatek dostupných živin.

Mulčování štěrkem ocení hlavně suchomilné a teplomilné rostliny, jako jsou středomořské bylinky – levandule, tymián, saturejka, šalvěj a rozmarýn.

Alternativa z kokosu

Zahradní architekt Ing. David Smyčka upozorňuje na nabídku ekologicky přijatelnější a rozložitelné textilie z juty nebo kokosových vláken, kterou využijeme například na strmých svazích s nekvalitní zeminou, obvykle na různých více či méně bezprizorních místech, jako jsou zadní trakty hal, průmyslové zóny, dálniční svahy atp.

Věřím, že jste už pochopili, proč v přírodních zahradách nechceme “černý hadr” a přeji vám spoustu radosti na vašich přírodních zahradách.

A víte co? “Chraňte si svoje žížaly! Bez nich bychom totiž neměli žádnou zahradu!” 🙂

S využitím informací z internetové diskuse z FB skupiny “Zahradní architektura” sepsala Mgr. Petra Formánková

Použité foto: archiv Ing. arch. Pavel Chlouba, Google, Petra Formánková