V projektu “Obce pro přírodu a ochranu klimatu” se věnujeme otázce péče o veřejná prostranství podle principů přírodních zahrad. Text o zavíječi zimostrázovém pro nás napsala Pavlína Křivanová.


Příklad využití biologické ochrany při údržbě veřejné zeleně

Ing. Pavlína Křivanová, Ph.D., Chaloupky

V průběhu let postupně narůstá zájem nejen o poznání vztahů mezi organismy, ale také o možnosti regulace organismů, které vnímáme jako škodlivé. Tyto trendy postupně pronikají ze skleníků do prostředí zahrad a veřejné zeleně. Pojďme si přiblížit na příkladu zavíječe zimostrázového možnosti nechemické ochrany.

Existuje velké množství definicí pojmu biologická ochrana, jednou z nich je, že se jedná o využití živých organismů, např. predátorů, parazitoidů a patogenů v ochraně proti škodlivému hmyzu, plevelům a chorobám.


Nejprve si přiblížíme zavíječe zimostrázového (Cydalima perspectalis). Tento u nás nepůvodní zavíječ se přirozeně vyskytuje ve východních částech Asie, odkud je znám jako škůdce zimostrázů Buxus sinica a B. microphylla. U nás poprvé zaznamenán v roce 2011, během let 2014 – 2017 se postupně rozšířil na většinu našeho území. Z ohnisek, např. zahradních center, je zavlékán se sazenicemi zimostrázů. Zároveň je velmi dobrým letcem, dokáže se aktivně šířit na vzdálenost 5-10 km za rok.

Motýli mají rozpětí křídel až 45 mm a jsou obvykle černo-bíle zbarveni. Vajíčka jsou plochá, samičky je kladou v mnoha snůškách asi po 20 kusech na spodní stranu listů. Stadium vajíčka je 7–10 dní. Kukly jsou zelené, na hřbetě žluté, po stranách s výraznými tmavými podélnými pruhy a jsou ukryty v poměrně pevném zámotku mezi sepředenými listy.

V našich podmínkách přezimuje zavíječ ve stádiu housenky ukryté mezi sepředenými listy. Při teplotě 7-10°C, obvykle koncem března či v dubnu, začíná být aktivní. Nejdříve dochází ke skeletování  svrchní stranu listů, které následně zbělají a začínají být na keři nápadné. Později se housenky ukrývají ve skupinkách sepředených listů, které již požírají celé.  Z tohoto důvodu je doporučená jarní prohlídka zimostrázů. K zachycení počátku aktivity housenek je vhodné rozhrnutí větví a kontrola středu keře. Můžeme hledat buď přímo housenky, nebo jejich výkaly či zámotky.

Zavíječ zimostrázový má ve střední Evropě obvykle dvě generace. Dospělci první generace se líhnou od druhé poloviny května do poloviny července. Housenky druhé generace se na keřích objevují přibližně od počátku července.

Hostitelskými rostlinami tohoto zavíječe v Evropě jsou pouze různé druhy zimostrázů, převážně zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), případně některé okrasné východoasijské druhy zimostrázů, zejména Buxus microphylla, B. sinica a jejich kultivary.

V evropských podmínkách nemá zavíječ zimostrázový přirozené antagonisty, kteří by alespoň částečně snižovali jeho početnost. Housenky i motýly loví sýkory, rehci a další ptáci, housenky jsou častou kořistí vos, ale vždy bez většího vlivu. Stejně tak napadení housenek hmyzími parazitoidy je nepatrné, byla zaznamenána kuklice Pseudoperichaeta nigrolineata vyvíjející se v housenkách zavíječe.

Dobrou pomůckou ke zjištění výskytu, početnosti a sezónní dynamiky zavíječe jsou feromonové lapače. Do lapačů jsou využívány feromony, tedy chemické dorozumívací látky, které již v nízkých koncentracích vyvolávají odezvu v chování příslušníků téhož druhu. Feromony se šíří vzduchem a působí na vzdálenost několika stovek metrů až kilometrů. Samečci jsou lákáni vůní samičího feromonu do lapáku, kde se přilepí. Pomůže nám určit první výskyt dospělců a postupně narůstající početnost zavíječe. V menší míře nám také odchytí část populace a sníží množství dospělců. Feromonové lapáky jsou pomůckou, která nám umožní zachytit motýly v době, kdy jejich aktivita často ještě uniká pozornosti. Lapák je vhodné umístit v blízkosti zimolezů týden před očekávaným náletem zavíječe. Kontrolu provádíme 2-3x týdně, po 4 až 6 týdnech měníme feromonové odparníky.

Přítomnost housenek prozradí skupinky zaschlých bělavých skeletovaných listů. Žír housenek je plýtvavý, poškodí mnohem více listů, než spotřebují. Poškozené listy opadávají nebo zasychají, proto je silnější napadení keře velmi nápadné a dochází k jeho výraznému estetickému znehodnocení. Po jarním holožíru zimostrázy částečně znovu obrostou, ale opakovaný žír housenek letní generace již může způsobit prosychání nebo odumření keřů.


V případě, že se jedná o poškození pouze několika keřů, např. na předzahrádce, je nejšetrnější metodou regulace zavíječe individuální vysbírání housenek.

Z přírodních látek jsou zaregistrované insekticidy na bázi spinosadu (jedná se o produkt bakterie Saccharopolyspora spinosa). Z přípravků šetrnějších k životnímu prostředí lze doporučit extrakty z rostlin, např. z plodů tropického stromu Azadirachta indica (obchodní název Neem), ze dřeva tropického keře Quassia amara nebo z květů kopretiny řimbaby (Tanacetum coccineum), která je pěstovaná jako okrasná a obsahuje insekticidní pyrethriny. Účinnost tohoto přípravku závisí na správném načasování, nejcitlivější vůči němu jsou housenky prvního instaru. Vhodným termínem regulačního zásahu je časné jaro (duben), kdy housenky opustily zimní zápředky a začaly přijímat potravu. Obdobně můžeme postupovat proti housenkám 2. generace v první polovině července.

Další možností je využití přípravků na bázi Bacillus thuringiensis (Bt). Bakterie B.thuringiensis produkuje v průběhu sporulace krystalické proteiny. Ty jsou následně aktivovány v alkalickém prostředí střeva housenek. Toxiny se postupně vážou na specifické receptory ve střevě, dochází k jeho poškození a postupně k toxikémii. V narušeném střevě dochází k výraznému snížení pH, což způsobuje aktivaci spor Bt, které klíčí, pronikají do tělní dutiny hostitele a po namnožení způsobují septikémii.

Jakmile housenka krystalický toxin pozře, přestane během několika desítek minut žrát a během dvou dnů hyne. Celý obsah těla se mění v kašovitou hmotu, která obsahuje další spory a po rozpadu dochází k další infekci do prostředí. Tělo hostitele mění barvu na hnědočernou.

Na povrchu rostlin obvykle nepřežívá Bt delší dobu, při plném oslunění se udává inaktivace již po 4 hodinách. Druh B. thuringiensis je dále dělen na jednotlivé poddruhy (vychází z hodnocení Cry proteinů), které jsou vázány na specifický okruh hostitelů (např. larvy motýlů).  K vysoké mortalitě housenek dochází pouze v případě infikování dostatečného množství mladších instarů, resp. v případě příjmu dostatečného množství infikované potravy. Zároveň nejsou všechny druhy stejně vnímavé k případné infekci. Při dodržení zásad správné aplikace přípravku na bázi Bt dochází k regulaci četnosti zavíječe bez ohrožení necílových organismů (opylovačů, parazitoidů, teplokrevných organismů…).

V období, kdy jsou rostliny zimostrázu oslabeny žírem housenek, se doporučuje podpořit rostliny zvýšenou péčí, pravidelně je kontrolovat a zalévat.

Kůdela, V., Braunová, M. a kol, 2007: Česko-anglická rostlinolékařská terminologie. Academia, 2007.


Zavíječ zimostrázový – dospělec, Autor: Didier Descouens – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=33203392


Projekt je podporován Ministerstvem životního prostředí. Nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.

 

Login

Lost your password?