Přírodní zahrada a veřejný prostor – jde to dohromady?

V projektu “Obce pro přírodu a ochranu klimatu” se věnujeme otázce péče o veřejná prostranství podle principů přírodních zahrad. Další z textů pro nás napsala Michaela Zudová.

Přírodní zahrada a veřejný prostor – jde to dohromady?

Ing. Michaela Zudová, autorizovaná krajinářská architektka

Ploch veřejné zeleně bývá v obcích zpravidla dostatek, i když je samozřejmě pravdou, že pokud se začnou zmenšovat a ukrajovat, je to proces nevratný. Dobrým příkladem je zmenšování zelených ploch pro potřeby parkování. Z trávníku se parkoviště udělá lehce, ale opačně už to nefunguje. Proto je důležité každý kousek zeleně chránit a novou zeleň ve městě navrhovat s rozvahou. Je to jednoduché. O stávající zeleň musíme pečovat dobře a novou navrhovat tak, aby byla praktická a dobře udržovatelná. To všechno se může realizovat jak standardním způsobem, tak i v režimu udržitelného přírodního zahradničení, které se v současné době již neomezuje jen na soukromé objekty, ale postupně proniká i do veřejné zeleně. Impulzem k tomuto je hrozící klimatická změna, kterou jsme v posledních letech zažili na vlastní kůži při nekonečných tropických létech. To byla velmi často poslední kapka, kdy si i největší odpůrci přírody řekli, že na drn vysekané uschlé trávníky ve městech, keře každoročně na kost ohlodané plotostřihy nebo stromy pravidelně zbavované větví, aby nestínily, nejsou to pravé a prožitek z takových veřejných ploch se rovná pobytu na rozpáleném parkovišti.

První a nejjednodušší vegetační prvek, který lze převést pouze díky údržbě na vegetační prvek přírodě bližší, zajímavější a ekologicky hodnotnější, je trávník. Pouhou změnou režimu sečení je možné běžnou travnatou plochu změnit na kvetoucí a bzučící barevný koberec. Tajemství nespočívá v nesečení, jak je v některých obcích k vidění, ale závisí na zmenšení počtu sečí, jejich kvalitním technickém provedení a vhodném načasování. Důležité je také zmínit, že tato péče není vhodná pro všechny travnaté plochy. Do frekventovaného parku v centru obce nebo na různé malé ostrůvky kolem komunikací v intravilánu se vyloženě nehodí, protože tyto plochy pak vypadají neudržovaně a lákají k odhazování všeho možného. Nicméně v každé obci se najdou rozsáhlejší travnaté plochy (teoreticky lze říct, že podobná péče má smysl u celistvých ploch o výměře 200 m² a víc), které si podobný extenzivní způsob péče zaslouží. Budou vypadat a fungovat skvěle, každoročně na nich budou přibývat nové druhy bylin a hmyzu, budou lépe odolávat změnám teplot a v neposlední řadě obec tuto extenzivní péči pocítí na úsporách.

Kvetoucí louky jako výsledek změny údržby trávníků. Foto: archiv Michaely Zudové

Druhým typem vegetačního prvku, který je možné za určitých podmínek převést na funkční prvek přírodní zahrady, jsou keře. Především keře listnaté, které primárně nemají být tvarovaným živým plotem. Například pro habrové stěny a tvarované plůtky z buxusu nebo ptačího zobu se toto rozvolnění příliš nehodí. Výborným adeptem jsou však vhodně umístěné kvetoucí keře jako zlatice, pustoryly, tavolníky, svídy, šeříky, pámelníky a další, které jsou často každoročně tvarované jen ze zvyku. Pokud se takové keře šetrně zmladí a následně se u nich provádí pravidelný průklest, odmění se nejen záplavou květů a plodů, ale stanou se domovem různých druhů ptáků a drobných savců. Ze své zkušenosti mohu říct, že lidé jsou kolikrát příjemně překvapeni, když keře, které údržba zapomněla každoročně ostříhat do tvaru žárovky o typizované velikosti 1,3 metru, kvetou nebo dokonce voní. A bonusem je opět úspora, o kterou se může navýšit rozpočet na ostatní vegetační prvky, které již není tak jednoduché „zpřírodnit“.

Kvetoucí keře s podrostem v rekonstruovaném parku Čelakovského sady v Praze. Foto: archiv Michaely Zudové

Patří mezi ně záhony, a jak se na přírodní zahradu sluší, měly by být převážně trvalkové, sestavené z druhů vhodných pro dané stanoviště, protože jedině tak mohou vzniknout zapojená společenstva, fungující jen s drobnou podporou člověka. Takové záhony mohou nahradit neperspektivní trávníky v podrostu dřevin v parcích, vysychavé travnaté plochy na kruhových objezdech, ostrůvcích v parkovištích, pásech mezi komunikacemi a různých zbytkových obtížně udržovatelných plochách v centrech obcí, kde zvýší nejen estetickou hodnotu veřejného prostoru, ale také biodiverzitu. Zakládání a péče o trvalkové plochy je sice náročnější než o trávníky, ale jedná se především o větší náročnost odbornou než časovou. Pokud má obec zdroj kvalitního, vyzrálého a prosátého kompostu a zkušeného zahradníka, který se nebojí počátečního pletí, výsledek bude fenomenální.

Trvalkový záhon ve veřejné zeleni. Foto: archiv Michaely Zudové

Kompost je kapitolou sám o sobě, bez něho se v domácí zahradě ani ve veřejné zeleni, pokud chcete pracovat přírodě blízkým způsobem, neobejdete. Je to s ním složitější než s umělými hnojivy, ale zeleň živiny potřebuje, protože na rozdíl od rostlin ve volné přírodě jí ve městě živiny neustále odebíráme. V sezóně sekáme a odklízíme posekanou trávu, na podzim hrabeme listí a žížaly pak nemají co žrát. Kompost je jediným myslitelným hnojivem, které lze v současnosti ve veřejné zeleni použít. Zelené hnojení, hnůj, slepičince a podobná hnojiva běžně používaná na soukromých zahradách jsou ve městě nepoužitelná. Samozřejmě existuje využití těchto hnojiv, například na místech kam nechcete, aby veřejnost chodila, ale to už je k jinému tématu.

Posledním vegetačním prvkem, kterého je ve městech čím dál tím míň, v čím dál horším stavu a nevypadá to na zlepšení, jsou stromy. Stromy ve městě jsou fenomén. Jedni je nenávidí, že jim listí padá na auta, druzí je milují a chrání do posledního živého lístečku. Jedno je však jisté, v ulicích potřebujeme zdravé a vitální stromy, v druzích vhodných pro daná stanoviště, které budou plnit všechny funkce na ně naložené. Budou dobře a rychle růst, zabezpečovat příjemné mikroklima pro lidi, budou domovem rozličných zvířátek, pochytají prach a osvěží vzduch. Není to málo a je nutné si uvědomit, že strom není dekorace, co se zapíchne do asfaltu, a když za pár let odejde, vymění se za jinou dekoraci s podobným osudem. Strom je velký organismus, který potřebuje dostatečný prostor nejen nad zemí, ale hlavně pod zemí. Alfou a omegou zdárného vývoje stromu je dostatečně velký prokořenitelný prostor (podle druhu i 10 a více m³ na jeden strom) zásobený vzduchem a vodou, poskládaný z vhodných materiálů jako jsou různé frakce kameniva, štěrků a substráty na kompostovém základu. Ano v hlavní roli zase kompost, tentokrát se štěrkem, písčitými frakcemi, jílovitými složkami a tak dále. Ve výsledku se tahle alchymie bohatě vyplatí i přes počáteční vyšší náklady, protože veřejný prostor získá dlouhodobě aktivní a funkční stromy, pod jejichž korunami lze bez problémů realizovat i zpevněné plochy.

Na první pohled to vypadá, že přírodní zahrada a veřejný prostor vůbec nejdou dohromady, ale opak je pravdou. Mnoho prvků přírodní zahrady ve veřejné zeleni samozřejmě efektivně realizovat nelze, nicméně mnoho ano a při zapojení zkušených zahradníků se výsledky velice rychle dostaví.

Projekt je podporován Ministerstvem životního prostředí. Nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.