Malá reportáž z Velké zahradní cesty po německých přírodních zahradách (Sasko-Anhaltsko) 5. – 8.7.2023

Pod vlajkou organizace Přírodní zahrada z. s. se nedějí jen certifikace zahrad. Během roku tato neziskovka i mnoho zajímavých kurzů, seminářů, odborných přednášek, exkurzí a zájezdů se zahradní tématikou. Díky spolupráci s Rakouskem a Německem jsou tyto akce často obohaceny i zahraniční účastí, což přináší řadu nových informací, zkušeností a kontaktů. Letos v létě jsem se nechala zlákat na čtyřdenní zájezd po přírodních zahradách v Sasku-Anhaltsku, což ve mně zanechalo nadšení v takové míře, že mi to nedá, jinak než se alespoň o pár zastavení z této cesty podělit.   

Vyrážíme

Je nás autobus žen a třech odvážných mužů/manželů. Vítám se známými tvářemi a snažím se zapamatovat ty nové. Na přírodních zahradách miluji i to, že se kolem něho točí neskutečně pestrá paleta lidí napříč profesemi, věkem, sociálními vrstvami. Jak potvrzuje i úvodní seznamovací kolečko jsou to lidé (většinou tedy ženy), které jsou téměř vždy něčím velmi zajímaví až výjimeční. Životním příběhem, prací, projekty, kterým se věnují… Míříme do bývalého východního Německa, do oblasti severně od Magdeburgu. Zemědělský a obchodní region, ve kterém se nachází mnoho velkolepých starých statků. Tyto usedlosti a jejich majitelé si za bývalého režimu prošli stejnými dramaty, jako statkáři v naší zemi: vyvlastnění, odstěhování, devastace, zpřetrhání kořenů s místem.  Je často až neuvěřitelné, jak lidé tyto mnohdy téměř ruiny dokázali zrekonstruovat a obklopit je tak nádhernými zahradami, až se dech tajil. V itineráři máme asi 15 zastavení v soukromých i veřejných přírodních zahradách. Pojďte se se mnou na některá z těch míst teď vrátit.

Restaurace se samozásobitelskou zahradou

Najezený účastník = spokojený účastník, snad proto naše báječná organizátorka Martina Petrů chytře zařadila jako první bod programu oběd. Jsme uprostřed městečka Handelsleben v hospůdce manželů Schmidtových a na stůl se servírují nádherně barevné mísy plné zeleniny, ovoce, jedlých květů a hub, následované hlavním chodem a domácím dezertem. Nasyceni vycházíme zadním vchodem přímo na dvorek s přilehlou nevelikou zahradou, kteréžto prostory jsou zcela opanovány jedlými rostlinami. Dvorečku vévodí koření a bylinky. Voní zde ze záhonů a nádob, obklopují i malé jezírko, po trelážích se vine réva. Pan Schmidt pobízí ke smyslovému poznávání méně známých druhů a vede nás dál do zahrady. Každičký kousek je tu využit k pěstování. Jsou tu klasické i vyvýšené záhony, mobilní truhlíky, foliáky, brukvovitá zelenina je před bělásky ukryta v tunelích z novodurových trubek a sítě proti hmyzu. Vše je pěstováno ve smíšených kulturách a dle principů přírodních zahrad. Pan Schmidt se však přiznal k používání rašeliny pro několik keřů borůvek. To nás trochu zaskočí (v Česku jsme na dodržování tohoto kritéria dosti dbalí, ale jiný kraj, jiný mrav). Dává nám ochutnat např. jakon – šťavnaté hlízy této teplomilné zeleniny chutí připomínají něco mezi kedlubnou a melounem.

Hledání bílého jednorožce

Stojíme před měšťanským domem poměrně rušné ulice stále ještě v Handelslebenu a nic na první pohled nenasvědčuje tomu, že se za otevřeným průchodem rozprostírá nádherná bílá zahrada – plná vlídných stínů a skrze listoví pronikajících slunečních paprsků. Prostor, jehož jedna část má charakter nevelkého veřejného parku a ta druhá skrývá tajemnou soukromou zahradu paní Birte Faßelt-Knopf. Obě části spojuje výsadba z výhradně bíle kvetoucích či bílé olistěných rostlin. Procházíme malebnou brankou a cestička nás vede kolem přírodního koupacího jezírka. Naše skupinka se drobí, láká nás mnoho tajuplných zákoutí, míst s posezením, umělecké předměty a dekorace, naznačené průchody, hra zrcadel. Přicházíme v čase, kdy růže předávají vládu vznešeným hortenziím. Panuje tu atmosféra klidu, čistoty, dobra a tajemství. Podobná aura vyzařuje i z paní Birte, která tvrdí, že v zahradě je možno spatřit i bájného bílého jednorožce, který se zjevuje především dětem. V ten okamžik o tom vůbec nepochybuji a zpětně téměř věřím, že oním mystickým jednorožcem snad mohla být i samotná paní Birte. Přesně tak jste se v její přítomnosti a v této zahradě cítili.

Zahrada pod korunami dubů

Večer přijíždíme do Neulingenu, vesničky, která se skládá téměř výhradně z velikých hrázděno-zděných zemědělských usedlostí, z nichž jedna z nich – 150letý Vierseitenhof (překl. „čtyřstranný dvůr“) nás bude po dobu našeho zájezdu hostit na noc. Mám pocit, jako kdybych se ocitla v německé pohádce: stará typická architektura hrázdění a cihel se prolíná s rozlehlou zahradou. Není oplocena a volně přechází do krajiny. Podstatná část zahrady se rozléhá pod korunami statných stromů, zejména dubů. Večer pod nimi sedíme, dívám se do větví a přemýšlím, kolik příběhů a historek, podobných těm, které si nad sklenkou vyprávíme, již tito velikáni asi slyšeli. Má tu své místo i rybníček, oplocený výběh pro slepice, několik dalších budov, mnoho zákoutí s lavičkami, ohniště i malý zvířecí hřbitov. V osluněné části pozemku jsou založeny zeleninové a květinové záhony, zdroje potravin a kvítí pro majitele usedlosti i zdejší restauraci. Rostliny se prolínají v pestré paletě, jedna druhou podporují a sotva je některá plodina sklizena, její místo obsadí brzy jiná, která má pomalejší vývoj. I zde se pěstuje bez jakékoli chemie. Jedná se o ukázkovou přírodní zahradu, jejíž majitelka, energií a vnitřní silou sršící paní Christa Ringkamp, je též hlavní manažerkou německé Natur im Garten (sesterská organizace našeho spolku Přírodní zahrada). Na stole blikají plamínky svíček a chumláme se do dek. S přicházející nocí zahrada ožívá zvuky jejích tisíců obyvatel, kteří tu nerušeně žijí. Takové jsou přírodní zahrady: krásné, užitkové i funkční a kypící životem.

Rozmanitost místo jednotvárnosti

Takto se jmenuje zahrada manželů Ehlersových v Apenburg-Winterfeldu. Vítá nás dům opět jak vystřižený z Andersenových pohádek, porostlý popínavou hortenzií. Jsem jím okouzlena. To však ještě netuším, jak mi vyrazí dech zahrada, která se za domem skrývá. Bez přehánění tvrdím, že tato zahrada, které se intenzivněji začali manželé věnovat prý až po jejich padesátce, je jednou z nejkrásnějších, jaké jsem kdy viděla. Na 8000 m² se tu nabízí snad všechno ze zahradního umění, na co si vzpomenete: zdravé zeleninové záhony, trvalkové výsadby, růže, stříhané živé ploty, vodní prvky, divoké koutky, jedlé keře, rybník s veselými kachnami a další vodní prvky, stromy i louka, foliák, obrovské hromady kompostu… vlastně nechybí i pěkný trávník na dvorku. Vše je však vkusně a promyšleně propojeno, jednotlivé partie zahrady na sebe nenásilně navazují. Vší tou zelení se vinou cestičky měkce vysypané štěpkou. Otevírají se před vámi stále nové a nové „zelené pokoje“ nabízející vždy něco k obdivu či prozkoumání. Ta zahrada je nádherná a z každé rostliny je cítit láska a péče, kterou jí Ehlersovi věnují. Jednou ji snad převezme jejich vnouček, který mě spekulantsky láká k ozobávání nezralého angreštu.

Pojeďte také

Příští rok bychom měli zamířit znovu do Německa, avšak tentokrát k Bodamskému jezeru. A v plánu je prý i Slovensko – soudě dle temperamentu slovenských účastnic nás tam bude čekat asi i kupa legrace. Všechny nejen cestovatelské novinky přináší občasný newsletter z Přírodní zahrada z. s.

Autor:

Iva Musilová

Poradkyně projektu přírodních zahrad. Zahrady konzultuje i certifikuje, je zahradní a permakulturní designérkou a lektorkou. Majitelka ukázkové přírodní zahrady Na Dlani poblíž Jihlavy. Vášnivá zahradnice a chovatelka drobného většinou neužitečného zvířectva.

(kontakt: www.kozavpetrzeli.cz, FB: @prirodnizahradykozavpetrzeli)