Opeření pěvci jsou vítanými a užitečnými hosty našich zahrad. Nepoužívání pesticidů a členitě strukturované plochy jsou pro ně pozvánkou k návštěvě.

Zahrada vstřícná k ptactvu by měla vykazovat následující znaky:

Rostliny nesoucí semena a plody: Poskytují ptákům potravu i v chladném ročním období, pokud zahradu na podzim radikálně neuklidíme (vysoké stonky trvalek slouží jako zimní úkryt pro mnoho druhů hmyzu). Nesklizené ovoce je vítanou pochoutkou.

Původní dřeviny, byliny a trvalky: Tvoří možnosti hnízdění a úkrytu, původní rostliny lákají svými květy hmyz, který je jako potrava nezbytný pro odchování mláďat. Ptáci dávají také jako zdroji potravy přednost plodům a semenům našich původních rostlin.

Duté kmeny stromů: Poskytují ideální podmínky pro hnízdění a ukrývají mnoho členovců. Vhodné hnízdní budky jsou dobrou náhradou k odchování potomstva.

Květinové louky: Lákají mnoho živočichů (např. hmyzu), které slouží ptákům jako potrava.

Pnoucí rostliny: Slouží jako úkryt a místo ke stavbě hnízda, jejich květy lákají hmyz a ptáci nepohrdnou ani jejich plody (např. bobule břečťanu).

Tento olivově zelený pěnkavovitý pták se pravidelně vyskytuje v blízkosti lidských sídlišť. Zvláště v chladném ročním období bývá zvonek častým návštěvníkem člověkem zřízených krmítek.

Vzhled: Asi 15 cm velký, olivově zelený se zobáčkem barvy sloní kůže; lemy ručních letek i ocasu svítivě žluté; zbarvení samičky je matnější.

Biologie: Zvonci žijí velmi pospolitě a s oblibou hnízdí ve volných koloniích v sousedících keřích. Zpěv tohoto ptáka připomíná hlasité, rychlé zvonění, v době hnízdění vydává pronikavé nosové „ťuí“. Sameček ke zpěvu usedá na vrcholky stromů nebo zpívá za letu připomínajícím let netopýra, jeho cvrlikání poněkud připomíná kanárka.
Oba partneři staví v korunách stromů nebo v keřích (většinou ve výšce 2–4 m) neuspořádané, miskovité hnízdo z trávy, mechu a kořenů, které kořínky také vystýlají. Od konce dubna do srpna naklade samička 5–6 vajíček, z nichž se za 13–14 dní vylíhnou mláďata. Krmí oba rodiče a mladí zvonci vylétají z hnízda za 12–16 dní, zvonek mívá většinou 2 nebo dokonce 3 snůšky za rok.

Prospěšnost: Jelikož se tento pěnkavovitý druh živí téměř výlučně semeny, pomáhá při decimování nežádoucích plevelných semen. Vedle toho se živí i plody a bobulemi.

Podpora: Není nutná.

Třebaže pohled na kosa jako jednoho z nejhojnějších ptáků našich zahrad bývá každodenním zážitkem, patří jeho líbezné prozpěvování k nejkrásnějším zpěvům večerních ptačích koncertů.

Vzhled: Asi 26 cm velký, sameček uhlově černý se žlutým zobákem, samička tmavě hnědá s rozplývavě skvrnitou spodinou těla a hnědým zobákem.

Biologie: Kosi u nás žijí celoročně a původně byli vyloženými obyvateli lesa. Dnes jsou často synantropní a jsou velmi přizpůsobiví.
Hnízdo (hluboká miska z mechu, stébel, listů a vlhké zeminy) si obvykle staví v živých plotech, nízkých stromech nebo na výstupcích zdí. Hnízdí od března do července. Mláďata se líhnou asi za 13 dní a asi za další 2 týdny opouštějí hnízdo. Mívá většinou několik snůšek za rok. Kosi se mohou dožít věku 20 let.

Prospěšnost: Kosi se živí hmyzem a žížalami, nepohrdnou však ani neoblíbenými slimáky. Podle nabídky dané ročním obdobím žerou také bobule, semena a ovoce.

Podpora:
Nepoužívat chemickou ochranu rostlin!
Napaječku instalovat tak, aby byla v bezpečí před kočkami (na volně stojící, alespoň 1 m vysoký pařez).
Přírodní utváření zahrady s listnatými živými ploty, bobulovými keři, ovocnými stromy a divokým koutem.

Pěnkava obecná se proslavila svým charakteristickým zpěvem. Jeho znění bychom mohli reprodukovat jako „rrr-čafčafčafrajčák“.

Vzhled: Asi 15 cm velká, bílé pruhy na křídlech a černé hrany ocasu, u samečků břidlicově modré temeno a týl hlavy, hruď a líce červenohnědé, hřbet kaštanově hnědý. Samička na vrchní straně těla žlutohnědá, na spodní zbarvena světleji.

Biologie: Pěnkava obecná je nehojnějším pěnkavovitým ptákem a v zimě tvoří spolu s dalšími pěnkavami velká hejna, která si hledají potravu na polích a strništích. Hnízdí v lesích, parcích i sadech, v polních remízech a alejích.
Samička klade od dubna do června do miskovitého, dobře vystlaného hnízda (na větvích nebo ve vidlicích větví, většinou ve výšce 3–10 m) 4-6 vajíček, která vysedí sama asi za 2 týdny. Mláďata, která krmí oba rodiče, vylétají z hnízda asi za 2 týdny. 2 snůšky za rok.

Prospěšnost: Při krmení mladých uloví pěnkavy spoustu hmyzu, jinak mají na jídelním lístku různá semena.

Podpora:
Nepoužívat pesticidy.
Bohatě členité zahrady s houštinami, křovím, stromy a bylinami nesoucími semena.

Sýkora modřinka je považována za velmi inteligentní, ve složitých situacích se s ní může málokterý z ptáků měřit. I když je původně obyvatelem lesa, najdeme ji dnes i v našich ovocných sadech, kde také hnízdí.

Vzhled: Asi 11,5 cm velká, křídla, ocas a temeno hlavy kobaltově modré, líce bílá, hřbet nazelenalý a spodina těla žlutá.

Biologie: Nejen u zimního krmítka patří živé a hbité modřinky k oblíbeným a vítaným hostům. Jejich vynalézavost z nich i během teplého ročního období dělá úspěšné lovce hmyzu. Chytrý zahradník proto dbá na to, aby jim připravil vhodné hnízdní dutiny. V nich naklade samička modřinky od dubna do června 7 – 14 vajíček, na kterých sedí výlučně samička. O mláďata, která se líhnou asi za 2 týdny, se starají oba rodiče a krmí je hmyzem. Za 17 – 18 dní opouštějí mladé sýkory hnízdo, sýkora modřinka mívá většinou 2 snůšky za rok.

Prospěšnost: Zvláště během krmení mláďat zahubí modřinky obrovské množství mšic, housenek a dalšího hmyzu. V zimě mají na jídelníčku zrna a semena.

Podpora:
Nepoužívat pesticidy.
Rozvěsit hnízdní budky s vletovým otvorem o průměru asi 26 mm.

Sameček rehka zahradního se svým nápadným zbarvením patří k našim nejkrásnějším zpěvným ptákům. Ze zimoviště se vrací poměrně pozdě, a je proto vděčný za dosud neobsazené hnízdní dutiny.

Vzhled: Je asi 14 cm velký; sameček má černou masku a hrdlo, bílou skvrnu na čele, ocas, kostřec, hruď a boky jasně rezavě hnědé, vrchní stranu břidlicově šedou.
Samička je zbarvena nenápadně, vrchní strana těla je šedohnědá, spodní žlutohnědá.

Biologie: Jeho biotopem jsou listnaté a smíšené lesy, ale také zahrady a parky. V nich často poletuje z větve na větev nebo náhle zavíří ve vzduchu, aby chytil létající hmyz. Potravu si však hledá i na zemi. Jeho zpěv začíná hlasitým, vysokým trylkem, po kterém následuje váhavé cvrlikání. Tento krásný ptáček potřebuje k výchově potomstva přirozené nebo umělé dutiny (stromy, díry v zemi, škvíry ve zdi). Samička staví z trávy hnízdo, které je vystlané chlupy a vlasy. Od poloviny května do června klade 5 – 8 vajíček, které rehci vysedí asi za 13 dní. Mláďata, krmená oběma rodiči, opouštějí hnízdo asi po 16 dnech. Jedna až dvě snůšky za rok.

Prospěšnost: Velká část jeho potravy sestává z hmyzu a jeho larev, zvláště během hnízdní sezóny posbírá a pochytá při krmení mláďat mnoho zahradních škůdců. Na podzim se živí též bobulemi.

Podpora:
Zavěšením vhodných hnízdních budek (oválný vletový otvor o průměru alespoň 45 mm) od konce dubna mu usnadníme hledání příbytku.
Pro hledání potravy je vhodná přítomnost keřů a živých plotů z listnatých dřevin.

Rehek domácí je nápadný svými trhavými pohyby, přičemž neustále podřepává a potřásá ocasem. Jeho zpěv je charakteristický melodickým, stísněně naříkavým tónem.

Vzhled: Asi 14 cm velký, sameček v létě černý s bílými konečky křídel, samička kouřově zbarvená. Jedinci obou pohlaví mají rezavě hnědý kostřec a ocas.

Biologie: Rehek zahradní je tažný pták, který se ze svého zimoviště vrací již začátkem března. Původně žil ve skalnatých oblastech v horách, od 19. století začal jako vhodná místa k hnízdění dobývat fasády budov. Samička si staví hnízdo na římsách, ve škvírách zdí nebo pod střešními trámy, do hnízda klade od dubna do července 5 – 6 vajíček. Mláďata se líhnou za 13 dní, krmí je oba rodiče a za 16 – 17 dní opouštějí hnízdo. Většinou 2 – 3 snůšky za rok.

Prospěšnost: Na jídelníčku má v první řadě hmyz a členovce, na sklonku léta i bobule.

Podpora:
Nepoužívat pesticidy.
Rozvěsit vhodné budky (polodutiny, horní polovina přední stěny otevřená).
Rozmanité, členité uspořádání zahrady s kvetoucími rostlinami, které lákají hmyz.

Všem dobře známý vrabec domácí patří k ptákům, které se nejlépe přizpůsobili člověku. Jeho čimčarání je i ve velkoměstech důvěrně známé.

Vzhled: Asi 15 cm velký, sameček s černou náprsenkou, temeno a kostřec šedé, pírka na lopatkách rezavě hnědá, zrcátka na křídlech bílá, samička šedohnědá s proužkovaným hřbetem.

Biologie: Vrabec domácí žije po celý rok v blízkosti člověka a označuje se proto za synantropní druh. Nepořádně působící hnízdo ze slámek, papíru atd. je vystláno peřím a vrabec ho staví v jakémkoli druhu dutin nebo polodutin. Příležitostně se vyskytující hnízda v otevřeném prostoru bývají s výjimkou postranního vchodu zcela uzavřená. Hnízdí od dubna do srpna, má až tři snůšky za rok. 5 – 6 vajíček vysedí samička asi za 2 týdny, mláďata krmená oběma rodiči vylétají z hnízda asi za 17 dní.

Prospěšnost: Během krmení mláďat zahubí vrabci velké množství hmyzu. Zvláště rádi loví slunéčka. Jinak je vrabec domácí všežravý a pochutná si stejně rád na ovoci, semenech nebo odpadcích.

Podpora: Není nutná.

Tento poněkud menší příbuzný vrabce domácího patří k nejčastějším návštěvníkům našich zahrádek. Během krmení mladých je pilným lovcem hmyzu, který k odchovu mláďat využívá i hnízdní budky.

Vzhled: Asi 14 cm velký, obě pohlaví jsou stejná, záda jsou hnědě skvrnitá, spodní strana šedá, od vrabce domácího se liší menší velikostí, kaštanově hnědým temenem a černou skvrnou na lících.

Biologie: Také vrabec polní patří k synantropním druhům, není však na člověka vázán tak úzce jako vrabec domácí. Jeho “čimčarání” připomíná vrabce domácího, zní však o něco pronikavěji.
Oba partneři si v dutině nebo budce staví dobře vystlané hnízdo ze suchého materiálu. Od dubna do července naklade samička 5 až 6 vajíček, na kterých střídavě sedí oba rodiče asi 11 dní. Asi za dva týdny vylétají mláďata z hnízda, má asi 2 až 3 snůšky za rok.

Prospěšnost: Vrabec polní je během hnízdění pilným lovcem hmyzu. V oblastech, kde byl tento druh silně decimován – jako např. v Číně – se nesmírně přemnožil škodlivý hmyz. Podle ročního období se živí i semeny.

Podpora:
Nepoužívat pesticidy.
Rozvěsit hnízdní budky s vletovým otvorem o průměru asi 30 mm.