V dřívějších dobách byla každá rostlina, která nebyla keř ani strom, považována za bylinu. Botanicky jsou jako byliny označovány rostliny, které na konci svého růstového období buďto úplně odumřou, nebo přečkají zimu ve svých zásobních orgánech, aby na jaře opět vyrašily.

Lidově se bylinami rozumí zcela obecně rostliny, které mohou určitým způsobem prospět lidskému zdraví.

Kořeniny jsou rostliny, které díky svým aromatickým látkám propůjčují pokrmům charakteristickou chuť.

Léčivé byliny jsou rostliny, jejichž látky (např. éterické oleje) mají léčivé účinky.

Plané byliny jsou rostliny, které – jak prozrazuje jejich název – rostou planě v přírodě a mohou být rovněž mnohostranně používány – jako zelenina nebo koření.

Byliny mají mnoho tváří a díky mnohostranným možnostem použití jsou v zahradách čím dál oblíbenější. Jejich vonné květy jsou důležitým zdrojem potravy pro četný hmyz a kromě toho zajímavým barevným zpestřením každého záhonu.

Začlenit půvabně ozdobné byliny roztroušeně do záhonu trvalek vypadá zrovna tak hezky jako sesadit je do zvláštního bylinného záhonu. Vhodné slunné místečko se najde v každé zahradě.

Další možností, jak využít byliny v utváření zahrady, je vonný trávník. K tomu lze na menších plochách použít rmen sličný.

Bylinková spirála, která na minimálním prostoru umožňuje růst bylinám s nejrůznějšími nároky na stanoviště, se také těší rostoucí oblibě.

Již antičtí Řekové i staří Římané si cenili bylin rostoucích planě před jejich domovními dveřmi, třeba rozmarýny a dobromysli.

Středomořské byliny se mimo jiné i díky polním tažením Římanů dostaly do severnějších evropských zemí a začaly se tak u nás pěstovat. Později to byli benediktýnští mniši, kdo si s sebou na drsný sever vzal odnože bylinek a ve vnitřních dvorech klášterů je pomalu přivykal na naše klima.

V roce 812 vydal Karel Veliký pro své venkovské statky nařízení zvané capitulare de villis, v němž uvedl podrobné pokyny, jaké zeleniny a byliny mají být rozhodně vysázeny, aby se zajistilo efektivní hospodaření.

Z klášterů, které byly centrem léčebného umění, si léčivé a kořeninové byliny pozvolna nalézaly cestu do selských zahrad. Tímto způsobem se mnoho dnes znovuobjevených bylin dostalo již tenkrát do zahrádek.

Éterické oleje bylin zvyšují prokrvení veškerých trávicích orgánů a podněcují jejich činnost. Mají také terapeutické účinky. Kořeniny uvolňují křeče a působí tak proti nadýmání. Je prokázáno, že mají také podněcující účinek na krevní oběh a zabraňují tak tomu, abychom se po jídle cítili unavení.

Kořenění bylinami je proto opravdovou prevencí:

• Anýz uvolňuje křeče při kašli.
• Bazalka posiluje nervy.
• Česnek má vliv na hladinu cholesterolu.
• Rozmarýn zvyšuje nízký krevní tlak.
• Jalovec je močopudný.

Mnoho bylin podněcuje produkci hormonů (např. šalvěj působí proti obtížím v klimakteriu). Kořeniny jsou navíc vynikajícím zdrojem minerálních látek a stopových prvků. Libeček, petrželka a celerové listy jsou tak výtečným zdrojem železa a svým obsahem draslíku přispívají k rovnováze kyselin a zásad v těle.

Byliny nás lákají svou vůní, květy a rozmanitostí svého použití.

Často jsou to právě plané byliny (mnohdy zatracované jako „plevele“), které jsou zvláště cenné a mohou být využívány dokonce jako planá zelenina. Věděli jste například, že kopřiva je považována za jednu z nejlepších odvodňujících bylin nebo že nenáviděná smetanka (pampeliška) může poskytnout vynikající služby metabolismu našich jater?

Jak používat vlastní léčivé byliny?

Léčivé byliny jsou rostliny, které mají díky obsaženým látkám léčivý účinek na člověka. Abyste je však mohli účinně používat proti nemocem, je nutné, abyste si osvojili příslušné znalosti.

Kromě toho byste měli vědět, kdy nastává správný moment pro jejich sběr (pro optimální využití obsažených látek), které části rostlin se sbírají a jak je správně sušit.

Jinou možnost použití nám poskytují rostliny, které sice nemají vyloženě léčivé účinky, avšak vzhledem k aromatických látkám, které obsahují, jsou vhodné např. na přípravu každodenního čaje. Zavinutka, yzop, různé druhy máty a citronově vonící šanta kočičí jsou toho dobrým příkladem.

Zahrádkaření s bylinami je ideální pro začátečníky. Neexistují žádná pevná pravidla pro utváření bylinkové zahrady – na místě je ovšem několik praktických úvah.

Byliny vysazujeme nejraději v blízkosti domu. Mnoho druhů kořenin pochází ze Středomoří a potřebuje na zahradě slunné a suché stanoviště – např. šalvěj, tymián, bazalka, meduňka a rozmarýna.

Ideální je světlá jižní stěna, která odráží slunce, vhodné je však také místo chráněné před větrem. Vysadíme-li je mezi kameny (např. v suché zídce), budou rostliny ještě v chladných večerech profitovat z vyzařovaného tepla. Půda by neměla obsahovat příliš mnoho živin.

Šťovík, brutnák, máta a libeček mají rády vlhké, hluboké a humózní půdy. Tyto rostliny potřebují dostatek světla a vzduchu, daří se jim však i ve světlém polostínu.

Bylinný záhon nebo bylinková zahrádka by měly být ze všech stran pohodlně přístupné (šířka záhonu: 1,2-1,5 m). Dobré je uspořádat byliny podle výšky jejich vzrůstu.

Ke konzervaci bylin se nabízí sušení, zamražování, nakládání nebo zpracování na bylinnou sůl.

Sušení by mělo proběhnout co nejrychleji, aby se zabránilo ztrátám účinných a aromatických látek. Svazečky bylin můžeme sušit tak, že je zavěsíme na vzdušném, suchém a stinném místě nebo byliny rozložíme na plechy či síta. Po usušení byliny uložíme na temném místě.
K zamražení se byliny umyjí a zlehka do sucha otřou. Zamrazit můžeme celé větvičky, nebo také již nasekané byliny.

Nakládání – Byliny umyjeme a zlehka do sucha otřeme, naplníme do sklenic nebo lahví a zalijeme za studena lisovaným rostlinným bioolejem, tak aby byly celé ponořené.
Byliny můžeme konzervovat i v octu, láhve by ovšem měly stát asi 2 týdny na slunci.

Bylinná sůl – Sušené byliny nadrtíme, v poměru 4:1 smícháme se solí, naplníme do sklenice a vzduchotěsně uzavřeme. Tato směs se používá jako bylinná sůl.

Byliny mohou v zahradě chránit sousední rostliny před škůdci a nemocemi.

Byliny se s oblibou pěstují jako přísev nebo podsadba do smíšených kultur s jinými rostlinami. Nastříhané byliny můžeme použít jako mulčovací nebo kompostový materiál nebo mohou posloužit ke zhotovení bylinných zákvasů.

Jednoleté byliny lze jednoduše začlenit do smíšené kultury se zeleninou. Svůj léčivý účinek na sousední rostliny mohou uplatňovat tehdy, když je řídce přisejeme k zelenině nebo je tu a tam vysadíme k zeleninovým rostlinám. Semena kopru přimíchaná do osiva podpoří kupříkladu klíčení zeleninových semen.

Vytrvalé byliny vysadíme nejraději do záhonu trvalek, vlastního bylinného záhonu nebo bylinkové spirály. Levandule, tymián a yzop lze bez problému začlenit do záhonu růží, kde odpuzují mšice, mravence a slimáky.

Právě ve městech bývá vlastní zahrada spíše přáním než skutečností. Aromatických bylinek se však přesto nemusíme zříci.

Téměř všechny byliny lze pěstovat i v květináčích. Musíme však přitom uvážit výšku vzrostlých rostlin a jejich požadavky, abychom zvolili vhodné pěstební nádoby. Při venkovním přezimování květináčů je vhodné postavit je na izolační podložku, omotat je bublinkovou fólií a zakrýt klestím.

Jednoleté byliny jako petrželka, kopr nebo naťový celer k řezu jsou vhodné stejně jako pažitka, dobromysl, tymián, šalvěj nebo i máta, pokud do jednoho truhlíku vysadíme jen jeden druh byliny.